Blanický tanec

V létě minulého roku vydal jsem se prozkoumat poprvé v mém životě, jak vypadá pověstmi a bájemi opředená hora Blaník. Bylo to zrovna v době, kdy bylo skutečné vedro okolo 40 stupňů téměř každý den, tak jsem si řekl, že by nebylo špatné se vydat za takovým menším dobrodružstvím. 🙂

Ještě, než jsem se rozhodl tam vydat, měl jsem zrovna období sebe-studia, psal jsem své knihy, rozjímal jsem nad životem a myšlenka na horu Blaník mi přišla z čista jasna, že by nebylo vůbec špatné jí navštívit – poté, co jsem se radil s mými mistry, jsem byl skálopevně přesvědčen, že se vydám právě tam. A tak se i stalo! 🙂

Zajisté všichni znáte pověst o blaničtích rytířích, jenž vyjedou na pomoc Čechům, jakmile příjde doba temna. Samořzejmě, je to metaforicky vyjádřená povaha samotného českého národa, neboť v krizi se náš národ vždy sjednotí do takové úrovně, že žádná situace není pro tuto sílu českého národa nepřekonatelná. Semknutí všech lidí do jedné synchronní vlny, jako když ve středověku nastoupila vycvičená desetitisícová armáda v plných zbrojích do své formace. Ano, přesně takto vypadala by energie blaničtích rytířů, pokud bychom ji znázornili do Vašeho fyzického světa. (channeling)

Vyobrazení blaničtích rytířů 1

Pohled na Velký Blaník

Vyobrazení blaničtích rytířů 2

Vydal jsem se tedy na cestu na Blaník za východu Slunce, kdy jsem vyjel z Karviné vlakem a tímto začala má přibližně čtyř hodinová cesta za dobrodružstvím. Cestou jsem rozmýšlel, co mne tam čeká, co tam mohu prožít… Jako každý, kdo vydává se za dobrodružstvím, byl jsem nadšen! 🙂 Samozřejmě jsem se vydal na tuto cestu sám, nepotřeboval jsem toho s sebou mnoho, stačilo mi jen malé pití, můj notes na poznámky, a lehké kimono s šátkem. Předpokládal jsem, že to bude jednodenní výlet jen tak na “otočku”, takže jsem si toho skutečně mnoho nebral. 🙂

Jakmile jsem dojel na místo po dlouhé cestě, objevil jsem se v malé vesničce, kde toho skutečně mnoho nebylo, a jelikož bylo páteční odpoledne, tak ani obchody již nefungovaly, kromě jedné menší hospůdky, kde jsem se občerstvil po vyčerpávající cestě malou osvěžující kofolou. 🙂 Poté jsem se vydal na Malý Blaník – neboť Blaník obsahuje dva hlavní vrcholy – Malý Blaník a Velký Blaník – to jsem sám nevěděl předtím, než jsem si zjišťoval na internetu, kudy se tam vlastně jde! 😉

Cesta na Malý Blaník začíná takovou pěknou luční cestičkou, která navazuje na lesní cestu, která vede až na vrchol Malého Blaníku, kde po cestě narazíte na krásnou ruinu kaple zasvěcené Máří Magdaléně. Ještě, než jsem vyšel do oblasti této hory, byl jsem vyzván na energetické úrovni strážcema těchto míst, abych prokázal svůj záměr. Bylo to, jako by tam byla neviditelná bariéra, kterou pociťují extrasenzibilní lidé vnímající energetické struktury.

Poté, co jsem si usedl v těchto místech, kde jsem pocítil onu bariéru, sedl jsem si na kámen a rozmlouval na energetické úrovni se strážci těchto posvátných míst. Poté, co jsem dohovořil s těmito strážci, vydal jsem se po stezce dále právě ke zmiňované ruině kaple Máří Magdalény. Jakmile jsem ji spatřil, udivila mne energie, která toto místo obklopovala. Byla velice zvláštní s mnoha odstíny (různých energetických úrovní, pocitů) ať už temnými, tak i nádhernými příjemnými odstíny záře vycházející z různých míst této kaple a jejího okolí.

Poté, co jsem tuto kapli obešel a prozkoumal jednotlivé její energetické vlastnosti, vešel jsem dovnitř. Přímo uprostřed stál obrovský, mohutný strom, který se mi ihned představil jako strážce tohoto energetického místa. Lidé jej nazývají Velký Mnich, je to smrk ztepilý, starý přibližně 240 let. Byl však na energetické úrovni značně vyčerpán. Není to tím, že by to místo bylo špatné, nýbrž je to tím, jaké obřady se v těchto místech konají a poškozují přírodní harmonii, která by v těchto místech jinak byla zachovávána.

Poté, co jsem tuto kapli prozkoumal, lákalo mne se podívat na další místa Malého Blaníku, který je specifický zejména samými skálami a velkými kameny. Přímo na vrcholu jsou krásné kamenné útvary, na kterých jsem se procházel, šplhal po nich, abych se mohl podívat na tu krásnou horu v plné kráse z výšky. Přitom, když jsem takto šplhal po těch kamenech, byl jsem vyzván, abych provedl určité obřady k pročištění energetického potenciálu těchto míst a jednotlivých “menhirů”. Vše jsem na intuitivní úrovni pod vedením mého duchovního průvodce vykonal, a z těchto míst jsem poté cítil pro mne velice příjemné energie. Součástí této prohlídky byla návštěva několika “mohyl” neboli kamenných uskupení, které byly rozmístěny téměř všude po této hoře. Ty byly očištěny od neharmonických energií, kterými lidé zatěžují samotnou přírodu, ze které čerpají její posvátnou energii pro jejich vlastní užitek. Není to tak, že nemůžeme využívat energii matky Země, nýbrž je potřeba ji využívat v souladu s ní.

Jakmile jsem obešel celou tuto horu a její zajímavá místa, vrátil jsem se ke kapli. Něco mi říkalo, že bych si tam měl odpočinout a vyčkat na něco, nevěděl jsem však na co, jak už to tak bývá ve spolupráci s duchovními průvodci. 😉 … Jak jsem si tak odpočíval na lavičce v té kapli, dostal jsem se do stavů naprosté relaxace a uvolnění, kdy jsem jen vnímal vše, co bylo okolo mne, tak i ve mne. Právě v bodě té nejvyšší relaxace, vyvedla mne z rozjímání veverka, která se připlížila vchodem do oné kaple a koukala na mne, co tam dělám. Otočil jsem se a ona se na mne tak jakoby “usmála” a odběhla zpět do lesa! Bylo to krásné gesto ducha tohoto místa… 😉 Poté, co jsem si tak asi dvě hodiny odpočíval na té lavičce, kdy jsem si dal menšího šlofíka a krátkou meditaci, objevili se dvě ženy mířící právě do té kaple, ve které jsem spočíval.

Obě byly vcelku překvapené, že jsem tam byl a odpočíval. Pozdravily mne, a šly ke strážci (stromu uprostřed kaple) a začali provádět nějáký jejich rituál. Já je z dálky pozoroval a čekal, co se bude dít. Byly to takové dvě starší jogínky, řekl bych. Přišly k onomu stromu a položily na něj své ruce, naciťujíc jeho energie, čímž jej pozdravily a daly se do své práce. Nejdříve se obě bavily tím, že s daným místem navázaly energetické spojení, kde hledali místo, na které se zaměřit svým rituálem. Obě se zavřenýma očima naciťovali místo s nejsilnější energetickou stopou, a po pár minutách se obě shodly na stejném místě. Poté, co se shodly, začaly u toho stromu, přímo u kmene, kopat malou díru do země, aby tam vložily krystal, který si tam přinesly. Neviděl jsem, co to bylo za krystal, jaký kámen, avšak bylo to v pořádku, stále jsem sledoval a očekával, co se bude dít dále. 

Poté, co tyto ženy svůj krystal vložily do země, začaly s nádhernou modlitbou. Vskutku nádhernou, “prosíc” Otce-Zdroj a matku Gayiu o harmonizaci všeho ku prospěch poznání všech a celkový mír jak ve světě, tak i v každém člověku – již si nepamatuji přesné znění, bylo to však v té době v souladu s mým vlastním poznáním a proto jsem byl “nadšen”. Poté, co tyto ženy vykonaly své obřady a odešly s rozloučením, přišel jsem na ono místo, kde vložily svůj krystal a začal jsem promlouvat se strážcem v jazyce mistrů a harmonizoval jsem případné energetické nerovnosti.

Pohled na Malý Blaník

Ruina kaple Máří Magdalény

Vrchol Malého Blaníku

Poté, co jsem si dostatečně na Malém Blaníku odpočinul, vydal jsem se přímo na Velký Blaník. Zde mne v průběhu cesty přivítaly nádherné energie, které mne inspirovali si pozpěvovat. Je to skutečně krásná energie, nejen pocitově a energeticky, ale také i skrze vizuální dojem. Stezku na Velký Blaník lemují nádherné stromy, v průběhu cesty Vás provázejí informační tabule vyprávějící příběh těchto míst, vskutku krásné a inspirativní. Možná, že právě ony pověsti inspirují lidi být v těchto msítěch tak pozitivní, neustále mít víru a jít kupředu za svými sny. Taková energie tam totiž je – NADĚJE!

Vydal jsem se přímo na legendami opředenou Veřejovou skálu, kde je “brána” do jiných sfér, tedy dle příběhů! 🙂 Místo samotné číší ryzí energií matky přírody, je to velké energetické centrum, které poskytuje návštěvníkům sílu jít si za svými sny, nehledě na to, jak těžké jsou. (Velká, těžká skála, a přece může se pohnout a uvolnit vstup do jiných sfér – takové krásné metaforické vyjádření).

Poté, co jsem si toto místo prohlédl, něják mne to inspirovalo si jen tak lehnout na jeden z obrovských kamenů a jen tak jsem na sluníčku za zpěvu ptáčků a šumu lesa relaxoval, přemýšlel, meditoval, dokud Slunce nezačalo zapadat.

Přemýšlel jsem, zda se vydat na cestu domů, dokud mohu, ale něco mi říkalo, že bych měl na tomto místě přespat. S tím jsem moc nepočítal, byl jsem připravený vyrazit domů, ale vnitřní hlas, nebo hlas tohoto místa, sdělil mi, že pokud vydržím, dostanu od něj velice cenný dar! … No neodolal jsem a přemohl své ego a možná i svůj strach, a očekával jsem, co bude dál! 🙂

Byly to skutečně dlouhé chvíle, plné přemlouvání sebe sama, zda se nezvednout a nejít, dokud ještě jezdí poslední dopravní spoje. Bylo to skutečně kruté, neboť nikdy jsem ještě takhle v přírodě noc nepřečkal, sám, bez jakéhokoliv vybavení, v lehkém tričku a vrchu od kimona… skutečně výzva! :)… Postupně jsem vnímal, jak Slunce zapadá, i když mi přišlo, že to trvalo celou věčnost, neboť jsem byl z celého dne vcelku odpočinutý, žádný energetický výdaj jsem neměl…

No a co mne neminulo, byl samozřejmě soumrak, kdy jsem se zvednul z “mého” kamene a vyšel přímo na vrchol Veřejové skály, kde jsem pozoroval zapadající Slunce a přitom jsem si tam zacvičil energetickou formu QI GONG, kterou mne provázela energie matky Země a mých průvodců. Poté, co jsem si takto zacvičil, vrátil jsem se zpět na “můj” kámen, který jsem měl ustlaný mým lehkým šátkem, abych nebyl přímo na něm a moc se tak neušpinil a pomalu jsem se chystal na temnou noc.

V průběhu noci jsem se vzbudil mnohokráte, ať už to bylo kvůli “nepohodlí” tvrdého kamene, komáry, a nebo nenadálé šustění listí. Bylo to vskutku pro někoho, řekl bych, docela hororového rázu! 😀 V průběhu noci jsem si poměrně zvykl na šustění listí od hrabošů, ale také mne několikrát vzbudilo vití, nevím, zda v těchto horách žijí vlci, nebo to byli psi z vesnice, ale krásně to rýsovalo celou tu atmosféru, kde nebylo vůbec nic vidět, jen hvězdy svítící na obloze, které jsem obdivuhodně pozoroval, když jsem se několikrát v průběhu noci vzbudil. Koukal jsem na ně s neskutečným obdivem, byly tak nádherné a jasné, člověk se cítil jako v nějákém úžasném filmu, ale bylo to skutečné…. Věřím, že kdybych se v té době tolik nesoustředil na vnější vjemy a jen se dokázal do tohoto pohledu ponořit, spatřil bych zajisté mnoho obrazů, mnoho moudrostí, avšak v té době jsem si “jen” vychutnával tento úžasný pohled a zcela mne uchvátil a naplnil “magickým” obdivem.

Noc byla skutečně dlouhá, trvalo to sice jen pár hodin, ale připadalo mi to, že to trvá celé věky, než samotné Slunce výjde a já budu moci se navrátit domů. Poté, co Slunce vysvitlo, opět jsem se vydal na vrchol Veřejové Skály, kde jsem provedl obřad, jehož část můžete shlédnout na videu níže.

Poté, co jsem si zacvičil, bylo mi  řečeno, že kdekoliv přespím pod hvězdami, jen tak v přírodě, s tímto místem budu “navždy” energeticky propojen, ať už budu kdekoliv na světě. To je ten dar, který mi slibovali, a který mne provází až dodnes a bude provázet po celý můj život.

“Ten kdo prohlédne za hranici “běžného” dozví se mnoho nejen o sobě, o druhých, ale o všem.”

Marek Szweda 🐲🧐

Mohlo by Vás zajímat také: