Dobro & Zlo aneb Světlo & Temnota

Principem světla a temnoty zabývali se vždy velcí filosofové, neboť základní princip života je samotná dualita – tedy rozdělování jednoho celku na další jeho různé vyjádření, které mezi sebou vytvářejí vzájemné interference. Můžeme to vnímat, jako když máte dvě určité vibrace, frekvence, energie, které se vzájemně narušují a zároveň se i doplňují. Jeden aspekt bez druhého by netvořil skutečný celek, tedy prapůvodní energii obou těchto sil. A právě o tom je tento příběh, tento příspěvek, a vlastně vše, co jest.

Můžeme vnímat tuto vzájemnou interferenci, jako základní průběh samotného života. Pokud jsou dvě složky v naprosté rovnováze, vše tvoří celek, neměnný, vskutku statický, stejně, jako je hladina jezera v bezvětří. Nyní však můžeme vhodit kámen do tohoto jezera a rozbouří se tak hladina, čímž vznikne právě ona interference, skrze kterou následně samotné jezero, jako celek, reaguje skrze aktivní změny, které tuto interferenci mají za úkol vstřebat a celkově se přizpůsobit nové situaci. A o tom přesně samotná dualita je. Můžete to vnímat jako základ, který je vždy doplněn stavbou. Vzájemná souhra stavby a základů tvoří stabilní celek, který může se rozvíjet, může probíhat nová přístavba, může probíhat rekonstrukce a další stavební úpravy. Pokud však jedno z toho je v nepořádku, pak celek jako takový nikdy funkční nebude. Bez pevných základů se stavba zbortí, upadne… Bez kvalitní nástavby se samotná stavba zřítí nehledě na to, jak pevné základy jsou. Jedno je nezbytnou součástí druhého, aby tak společně tvořily jeden kompletní celek – na to nezapomínejte a věnujte se stavbě základů i samotné stavby, ať je tento celek ve vzájemné rovnováze.

Není potřeba však hledat problémy tam, kde problémy nejsou. Hledejte principy, nehledejte problémy. Mnoho lidí řeší temnotu a světlo jako jejich esenciální problémy, a přece, kdyby nechali tomu volný průběh, samotný jev by se ustálil na klidové hladině, stejně, jako interference vytvořená hodem kamene do jezera, vstřebá se v klidu postupem času zcela přirozeně, až nezbude po samotném hodu žáden projev.

“Buďte jako ti, kteří pozorují tuto hladinu života, kde jsou neustále nějaké interference, jenž tvoří život samotný a nechte tyto interference postupně vymizet, až nezbude žáden důvod pro hody těchto kamenů do jezera. Hladina se uklidní a vy dokážete na hladině spatřit odraz své vlastní skutečnosti.”

Interference

Pozorování

Odraz skutečnosti

Smyslem toho, že rozdělujeme jednotlivé vnímané životní aspekty, jako něco temného, či světlého, dobrého, či špatného, jsou základní lidské zkušenosti. Většina lidí žije ve stavu subjektivního vnímání reality na základě svých vlastních pocitů, které jsou založeny na dřívějších vlastních zkušenostech, pozorování, či přebírání zkušeností někoho jiného za své vlastní skrze mnohé formy příběhů, poučování, a dalších kulturních a náboženských procesů, které tento systém subjektivního tvoření vskutku ve velké míře ovlivňují. Poté to však již není vlastní skutečné poznávání, nýbrž začne se to prolévat s poznáním druhých, které je zkresleno jejich vlastním vnímáním, čímž poté z toho všeho, ze svých vlastních zkušeností promíchaných se zkušenostmi druhých, nastává guláš, který v dnešním světě vskutku je velmi zajímavým!…. Avšak co vlastně chci tímto říci? 

Lidé soudí v závislosti na svém vlastním vnímání, zda je něco špatně, či dobře. Možná si říkáte, že by bylo zcela ideální, kdyby člověk zažíval jen to krásné, dobré, světlé, kde by každý den vyhrál nejvyšší cenu ve sportce, každý den měl úžasnou náladu a spokojenou, nádhernou, zdravou rodinu a užíval si tak krásné chvíle až do konce svých dnů, kdy by zemřel v klidu ve svém spánku…. Ovšem, je nutno se Vás zde zeptat, je tohle skutečný život, skutečně naplněný život, skutečně prožitý život?

Odpovězte si sami, zda byste skutečně takový život chtěli prožívat a připadali si skutečně naplnění bez jakékoliv činnosti, jenž objevila by se ve Vašem životě, aby Vás něco naučila, aby Vás inspirovala hledat skutečný smysl života, abyste narazili na situace, kde vskutku musíte uplatnit své vlastní zkušenosti v praxi, ne jen snít, ale skutečně konat. O tom je skutečný život a o tom je také i světlo a temnota, dva pojmy, jenž tvoří jeden skutečný celek.

Připodobnění

K základnímu připodobnění principu světla a temnoty mohu využít jednoduchý a velmi často využívaný příklad s využitím mince, u které každý ví, že každá mince má 2 strany – panna a orel. 

Představíme-li si, že samotná mince obsahuje prvotní energii, která se rozdělila na dvě dílčí složky, tedy dvě rozdílné strany mince, pak je velice vhodné využívat tuto kompletní minci, aby samotná mince neztratila svou vlastní hodnotu. Máte-li minci, nerozdělujete ji přeci napůl, abyste měli dvě samostatné strany mince, a stejně tak mělo by to být i s principem světla & temnoty.

Mohlo by Vás zajímat také: