Základy buddhismu

Mistrem stává se ten, jemuž je dovoleno nahlížet do všech úrovní života samotného, nebo-li je skutečně obsažen ve všech úrovních života, kde vskutku celý život prožívá. Není zde myšleno pouhé tělo, mysl, cit… Je v tomto obsaženo zcela vše, ať už úroveň fyzická, buněčná, astrální, vědomí, velevědomí, dokonce i stavu božského Já. O tom všem můžeme číst v mnoha spisech od mnoha uznávaných osobností zabývající se nejen fyzikou a dalšími vědními obory, ale také i u těch duchovních, spirituálních mistrů, jenž dosáhli svým aktivním studiem daného poznání a mohou do jednotlivých úrovní nahlížet. Buddha, jako jedna z klíčových postav našich dějin, byl plný pochybností, než prošel svou cestou k onomu “osvícení”, kterého dosáhl až tehdy, kdy na ničem nelpěl, ani na tom, na ničem nelpět.

Zde uvádím základní buddhistické učení, jeho základní principy a znalosti, které jsou pro každého člověka, ne jen pro buddhistu, stejně, jako každá informace, která je. Informace níže jsou čerpány z buddhistického portálu zde.

4 vznešené pravdy

Základní pravidla

O životě Buddhismu

O Buddhismu

Slovem buddhismus dnes označujeme vše, co se během 2500 let vyvinulo z učení indického prince jménem Siddhártha Gautama. Pohnutý lidským utrpením, opustil své blízké s rozhodnutím osvobodit sebe i všechny bytosti od strasti. Při svém hledání následoval nauky několika učitelů, jejich cesta ho však nikam nedovedla, proto šel cestou vlastní. Prováděl asketické praktiky, jenže ty mu také nestačily. Nakonec usedl Siddhártha Gautama pod strom, a ponořen do hluboké meditace dosáhl probuzení. Od té chvíle je nazýván Buddha Šákjamuni.

Po svém probuzení si Buddha dokázal v očištěné a soustředěné mysli vybavit své jednotlivé minulé životy. Byl schopen vidět, jak ostatní bytosti umírají a znovu se rodí podle svých skutků, řeči a způsobu myšlení. Tento nekonečný cyklus narození a opětovných skonů je samsára, příčinou samsáry je karma a nevědomost. Poznal, že hlavními příčinami tohoto znovuzrozování jsou myšlenky poskvrněné touhou po smyslových zážitcích. V Gazelím parku v Sárnáthu ve své první rozpravě Buddha vyložil Čtyři vznešené pravdy. Až do svého osmdesátého roku žil jako putující mnich a vysvětloval učení, nazývané Dharma. Buddha nauku přizpůsoboval úrovni svých posluchačů a ze soucítění podával učení tak, aby vyhovovalo jejich potřebám.

První koncil, svolaný krátce po Buddhově smrti, trval několik měsíců. Jeho účastníci zaznamenali Buddhova slova pro další generace. Na druhém koncilu vyhlásila buddhistická doktrína zásadu: pokud nejsou porušovány hlavní předpisy učení, je povoleno přizpůsobit se podmínkám a zvykům oblasti, v níž se žije. Na třetím koncilu bylo rozhodnuto vyslat mnichy za hranice Indie. V rozlehlých oblastech Střední Asie Dharma zapustila kořeny a šířila se odtud do Číny, kde vznikl čchan, později v Japonsku známý jako zen. Dharma navštívila i Tibet a byla ustanovena státním náboženstvím. Důsledkem muslimského vpádu do Indie ve 12. století byla ztráta mnoha buddhistických textů, ale také jeho šíření z Indie do okolních zemí. Buddhismus tak na svojí pouti po jazykově, historicky a kulturně odlišných oblastech Asie do sebe vstřebával místní prvky. Současnou osobností, šířící tibetský buddhismus po celém světě, je dalajlama, který byl okolnostmi donucen svůj rodný Tibet opustit.

Nirvána odkazuje ke stavu bytí prostého negativních myšlenek a emocí. Meditace umožňuje myšlenky a emoce kontrolovat. Uklidnění mysli je nazýváno meditace klidu. Když klidnou myslí objevujeme, jaké věci opravdu jsou, nazývá se to meditace vhledu. Aby si meditující přivodil stav mentálního klidu, učí se soustředit mysl a zúžit pozornost tak, aby byl bdělý. To je základní způsob, jak meditující cvičí svou mysl. Mysl je svou podstatou jasná a osvobozená od všech skvrn a znečištění, tím je také možné skrze mysl dosáhnout osvícení. Buddhismus ukazuje jak proměnit mentální stavy, které buddhisté považují za negativní, v mentální stavy považované buddhisty za pozitivní. Je to tedy transformace chtivosti, nenávisti a zaslepenosti v opak těchto tří základních negativních stavů – na nelpění, milující laskavost a vhled či poznání. Dosáhnout toho je v možnostech každé lidské bytosti.

Gautama Buddha

Buddhisté

Buddhismus

Čtyři vznešené pravdy

Čtyři vznešené pravdy jsou základem Buddhova učení.

1. vznešená pravda o utrpení
Světské bytí je neuspokojivé, strastiplné utrpení.

2. vznešená pravda o vznikání utrpení
Příčinou utrpení je žádostivost, spojená s rozkoší a lpěním na smyslových rozkoších.

3. vznešená pravda o zaniknutí utrpení
Utrpení je možné učinit konec úplným zničením a zaniknutím právě této žádostivosti.

4. vznešená pravda o stezce, vedoucí k zaniknutí utrpení
Je to tato Ušlechtilá osmidílná stezka.

Buddha pravil ve své první rozpravě, že první pravda má být plně pochopena, druhá pravda má být opuštěna, třetí pravda má být uskutečněna a čtvrtá pravda má být rozvíjena. Když Buddha učil čtyřem ušlechtilým pravdám, napřed identifikoval pravou strast, její zdroje, ustání a cesty, a potom řekl:

„Strasti je třeba poznat, ale není co poznat.
Zdrojů strasti je třeba se vzdát, ale není tu čeho se vzdát.
Ustání je třeba uskutečnit, ale není tu co uskutečnit.
O cestě je třeba meditovat, ale není tu o čem meditovat.”

~ Buddha Šákjamuni

Ačkoli mezi čtyřmi ušlechtilými pravdami existují faktory, které je třeba konvenčně poznat, vzdát se jich, uskutečnit je a meditovat o nich, není v poslední instanci co poznat, čeho se vzdát, co uskutečnit a o čem meditovat. Z hlediska nejvyšší skutečnosti je to všechno mimo činnost. Všechno má v prázdnotě od inherentní existence stejnou chuť. Buddha tak stanovil perspektivy dvou pravd – konvenční pravdu a nejvyšší pravdu.

 

Správné a nesprávné jednání dle Buddhismu

Buddha ve svých řečech velmi často mluvil o nutnosti životní etiky jako neodmyslitelné základny jak pro zdárný, smysluplný život, tak i pro jakýkoliv pokrok v meditaci. Respektováním jeho ponaučení se prakticky všichni lidé mohou vyhnout aktivitám a mentálním postojům, které by vedly k hrubým formám neštěstí a utrpení. Lidem, kteří v základní etice nemají jasno, texty poskytují přímé seznamy nesprávného a správného jednání.

Soubor deseti neprospěšných druhů jednání:

Prostřednictvím těla

  • zabíjení
  • kradení
  • nesprávné sexuální aktivity

Prostřednictvím řeči

  • lhaní
  • pomlouvání
  • hrubá mluva
  • tlachání

Prostřednictvím mysli

  • žádostivost
  • přání zla
  • nesprávný názor

Naproti tomu existují dva standardní seznamy prospěšného jednání. První je přesným opakem deseti druhů špatného počínání. Z toho seznamu je odvozeno pět etických rozhodnutí, které tvoří základní etický kód pro všechny, kteří se hlásí k Buddhovu učení:

Pět etických rozhodnutí

  • nezabíjet
  • nekrást
  • nebýt bezohledný v sexuálních aktivitách
  • nelhat
  • zdržovat se omamných látek

Tato skupina životních zásad nejsou žádná přikázání. Je to spíš jistá etická norma, která nám připomíná, odkdy člověk začíná být člověkem. Lidé na sebe berou tato etická rozhodnutí zcela dobrovolně, mnohdy jako námět k přemýšlení a reflektování, většinou ale také ve formě pěti oblastí ke cvičení a prohlubování vlastní životní etiky a discipliny. Základní principy jednání vnášejí harmonii do mezilidských vztahů. Jiný výčet prospěšných aktivit, který nalezneme již v nejstarších textech, je následující:

10 základen záslužného jednání:

  • štědrost
  • etické chování
  • kultivace mysli meditací
  • úcta
  • služba
  • dělení se o získaný prospěch s ostatními
  • mít radost z prospěchu druhých
  • seznamování se s Buddhovým učením
  • vyučování Dharmy
  • opravování svých mylných názorů

Máte-li potíže s přijetím daných standardů správného a nesprávného jednání z dávných textů, jděte na to z druhé strany: objevte si sami pro sebe co je dobré a co špatné, to znamená vystopujte sami, co je pro vás opravdu prospěšné a co neprospěšné. Označte jako dobré to jednání, které podle vašeho nejlepšího vědomí, pocitu a zkušenosti vede v konečném účinku ke svobodě a vysokému druhu čistého štěstí a jako špatné si označte to, co vede nakonec k upoutanosti, nesvobodě, depresi, frustraci a utrpení – a to, k čemu dojdete, začněte nazývat „karmické souvislosti“.

Připodobnění

Připodobnění k Buddhovi, to je, jako kdyby člověk chtěl spasit sebe sama skrze svaté písmo, aniž by dokázal jej přečíst…. Nehledejte svátost tam, kde svátost není skrze Váš vlastní prožitek, neboť někomu to svaté písmo přinese osvícení, zatímco druhému tyto svaté spisy poslouží akorát jako palivo do kotle, neboť nepozná, jaké bohatství se v těchto spisech nachází.

Mohlo by Vás zajímat také: